Kněžská magie se od té kouzelnické liší tím, že je zpravidla vázána na rituály a vlastnosti konkrétního boha. Kněz k jejímu sesílání nepotřebuje využívat vlastní energii a tak jako mágové se vůbec nevyčerpává a v ideálním případě, není jeho sesílání ničím omezeno.
Ale protože nežijeme v ideálním světě, počet seslání a úspěch seslání, kromě hodu na teologické vědy také závisí na okolnostech, při kterých je postava provádí a jak je dobře nakloněna se svým bohem. Tedy, zda provádí pravidelně správně obřady, zda neplýtvá modlitbami probůh zdarma atd. Po úspěšném provedení rituálu rozhoduje Pán hry o tom, zda se bohům chce nebo zrovna mají na práci něco důležitějšího.
Na druhou stranu, se ale postava při vysokém stupni teologie může stát i šampionem svého božstva, které jí pak může občas i dát nějaké vnuknutí, či požádat o nějaký úkol.
Postava nemůže zároveň sloužit několika bohům najednou, ale to neznamená že by ostatní nemohla uctívat a dávat jim obětiny. Otázkou však je zda tito bohové nejsou v opozici a nebude tak postavena mezi dva mlýnské kameny.
Každý z bohů má svůj měsíc kdy je vyšší pravděpodobnost, že budou jeho modlitby vyslyšeny. Naopak v měsíci bezejmenného mlčí všichni bohové, o podstatě bezejmenného se vedou dlouholeté teologické spory.